Rest

Tak je to za námi ...... dovolená ..... těch 14 dní uteklo tak rychle :-( a já se vůbec nedokopala k tomu, abych Vás průběžně informovala, jak se nám vede. Tak se teď pokusím to napravit a zkusím /ale jen opravdu zkusím/ to vzít pěkně den po dni ...
V pátek se ty naše dvě starší těšily na závody ..... byly zrušeny kvůli vedru :-( , v sobotu bylo nakonec příjemně a my pracovali na výběhu pro Apise, v neděli se krásně ochladilo a my se rozdělili na dvě party - Honzovy holky se spolu s babičkou a dědou a hlavně s jejich psem Babunou pokusili uspět na psí soutěži v Mladé Boleslavi a zbytek se vydal do Mnichova Hradiště pro dřevo. Babunka v soutěži bohužel neuspěla, vztek na rozhodčí si celý zbytek pobytu vylévala na Tomíkových hračkách :-( A už se to naučila dělat pěkně skrytě /velkou zásluhu na tom mám já, protože vždycky ječím a hračky jí beru, což se jí samozřejmě vůbec nebaví/, takže na některé stopy jejího pobytu přicházím teprve teď. V neděli jsme taky dodělali výběh .... abychom zjistili, že Apis ho bere jako způsob, kterým jsme mu zpestřili nudné dny na zahradě - začal přeskakovat jeho strany sem a tam. No to tam jsme mu zkomplikovali následně sítí, ale ono stačí jen to sem - takže v příštím týdnu se bude přerovnávat dřevo, aby se od něj nemohl odrážet.
V pondělí opět cesta pro dřevo - tentokrát do Jestřebí - cestou jsme koupili borůvky, takže jsem ještě večer pekla koláč a v úterý dělala kynuté borůvkové knedlíky.
V úterý se Honza rozhodl nařezat pár prkýnek, já si v klidu vařím ..... najednou přiběhne Kačka, kde že je náplast. Tak se jdu podívat co se děje - Honzu prý trefil zbytek hřebíku, který se schovával v prkně, do hlavy. Schytal to těsně nad oko - na čele má dírku, jak kdyby ho někdo střelil. Nemocnici odmítá, takže čistíme a zalepujeme - ani to moc neteče. Navečer přivezli naši meruňky. Jednu bednu narychlo odvážíme do Benešova, aby je babička stačila zpracovat, než odjede na dovolenou. Ta moje musí počkat na čtvrtek, protože ve středu nás čekal výlet.
Ve středu jsme totiž s Kačkama a Tomíkem vyrazili na Kost. Honza s Janou zvolili možnost flákání se doma - lenoši jedni :-)
Pár fotek :

Nádherná Kost

Tomísek ji zkoumal důkladně

Prohlídku hradu jsme zvládli s Tomískem - tedy hlavně ji zvládl průvodce / dík za to, že nás nevykázal/. Tomíka totiž velké sály a spousta prostoru lákali k běhání, povalování atp. Přežil to i zbytek výpravy a myslím, že když jsme míjeli tu, co šla po nás, tak si všichni oddechli - tam totiž škodičů v Tomíkově věku bylo podstatně víc :-) Pan průvodce nám doporučil výlet údolím Plakánku - prý je na konci velmi dobrá hospoda s ještě lepším pivem :-) V plánu jsme to stejně měli a vidina hospody byla lákavá :-) Procházka to byla moc pěkná, jen jsme se cestou vyhýbali spoustě cyklistů :-( oni prostě jedou a tím, že jsou rychlejší, tak žijí v domnění, že se jim všichni uhnou :-(  ale ono se to s kočárkem na úzké cestě dělá špatně. Zajímalo by mne, jestli někdo z nich postřehl, že dozráli maliny, že socha u studánky je úžasná .....

Hospoda v trempském stylu, příjemný pan hostinský a úžasná nabídka - jen nesmíte udělat stejnou chybu jako my - nečetli jsme pořádně ceduli s jídelníčkem - uviděli jsme domácí klobása a dál jsme nečetli :-( - tím jsme přišli o ovar :-(
Tomík se tam skamarádil s chlapečkem o tři měsíce mladším, poletovali po terase a vymýšleli lumpárny:

Na zpáteční cestě Tomísek usnul těsně pod Kostí, ale přesun do auta snad ani nevnímal a probudil se až v Boleslavi.

Ve čtvrtek ráno Honza konečně ukecán (a donucen bolestí) - navštívil místní chirurgii - po rentgenu musel na vyndavání špičky zubu z pily - ano, ano - neškrábla ho odletující hlavička, ale o ten hřebík se zlomila špička zubu a zasekla se do kosti /naštěstí, protože kdyby se prosekla až do dutiny, tak by bylo hůř/.

Pokračování později - odjíždíme na závody :-)