Cesta pěšky

     Jít ráno pěšky má své kouzlo - jdu sama, mám čas si všechno srovnat v hlavě. A navíc - já mám ráda zimu. A poslední dobou je i tady ve městě krásně bílá ..... ač mi celá cesta se zastávkou ve školce a v pekárně trvala 50 minut, nezmrzla jsem - naopak ..... zítra si to zopakuji - a ráda. Ona i ta zpáteční cesta s Tomíkem je fajn - jen ten kousek po silnici by neměl být - povídáme si. Tedy - povídáme ..... Tomík se neustále ptá "Čo to je?" nebo se lapidárně vyjadřuje v jednoslovných výrazech - dům, tom /strom/, doda /voda/ ..... ale dneska se mu povedla věta!!!!! Lak jede - přeloženo: vlak jede :-) Chtít po Tomíkovi opakovat slova ... to za chvíli skončí u Tomíkova lakonického konstatování - jo!!!!! Prostě - je naprosto svůj .... ale když se přitulí a řekne mámo - to by ho člověk sežral. Takže jestli ho nesním, tak Vás budu zítra opět informovat :-)