Tomík se vzbudil s horečkou ..... co teď, máme odjet? Nechala jsem ho doma Honzíkovi /měl jít se školou do divadla a pak bych si ho brala domů dřív, protože jsme chtěli odjet brzo a cestou ještě něco vidět/ a jela na nákup. Uvařit musím i když nepojedu, zbytek přeci kvůli nám nezůstane doma ....
U vaření jsem řešila problém - odjet, neodjet? Odjezd jsme posunuli po spaní, rozhodneme se podle toho, jak bude Tomík vypadat ..... vstával docela dobře naladěn, já doufám, že jsou to zuby - má typické příznaky - tekoucí rýmu a horečku, tak snad to zvládneme.
Odjeli jsme směr Krkonoše. Jirka objevil na netu novou chalupu v části Krkonoš, kterou ještě nemáme prošlapanou - chalupa Orlice nedaleko Pomezních bud:
Tomík skoro celou cestu prospal, po probuzení byl protivný, ale do půl hoďky to byl zase on ..... lítal po chalupě jak torpédo, byl /až na horečku/ v pohodě. Šel v pohodě spát, ale když jsem opustila náš drbací kroužek, tak jsem ho našla jak spí s Honzíkem. Zbytek noci spal se mnou - vzbudil se v půl páté, dostal sirup a pak jsme všichni spali do třičtvrtě na devět.
Ráno otázka dne - vyrazíme někam nebo budeme sedět na chalupě :-( Rozhodli jsme se, že Tomíka nabalíme a vyjedeme na Pomezky a půjdeme do Malé Úpy Pohádkovou cestou - chalupu budeme mít na dosah a budeme se moci kdykoliv vydat domů. Zbytek osazenstva se vydal na Sněžku - z téhle strany na ní ještě nelezli :-)
Vyjeli jsme na Pomezky autem a málem to zabalili. Mlha, že nebylo skoro vidět, foukalo, poprchávalo - děs ..... zjistili jsme, že Ke kostelu to máme zhruba hoďku cesty a to rozhodlo, že jsme šli. Stejně bychom šli s Tomíkem na chvilku ven ..... a dobře jsme udělali .... s postupem do nižších poloh zmizela mlha a oteplilo se. Tomík se tvářil, že žádnou teplotu nemá ..... prostě prima den.
Pro rodiny s dětmi různého věku fakt dělaná na míru - u každého zastavení jsou byť minihoupačky, u Kostela velké hřiště, které zlákalo k blbnutí všechny ....
 |
| Tak tady blbne celá rodina :-) |
A nakonec bylo tak příjemné počasí, že jsme byli venku celý den, vrátili se na Pomezky pro auto, ušli jsme asi 15 km. Paráda :-))) ........ že chcete vidět jak to snášel Tomík? Tak tady:
 |
| Začátek naší cesty |
 |
| Ke konci :-)) |
Cestou jsme viděli plno krásných věcí : od bohatých trsů jeřabin, přes ovce, co vypadali jako balvany v trávě, po nádherně architektonicky udělané Renerovy boudy. Do toho jsme na pár kilometrech potkali snad nejvíce kočárků za dobu, co jezdíme po horách .... Pohádková cesta opravdu táhne :-)
Bohužel pozdní odpoledne bylo ve znamení ukňouraného Tomíka, noc byla strašná, takže jsme se po snídani zabalili a mazali přímou cestou domů .... rozhodování nám navíc ulehčil celonoční a přetrvávající déšť.
No a doma? Kdybych Tomíka nezměřila, tak jsme nepoznali, že stále horečkuje .... byl naprosto v pohodě. Takže nás zítra čeká návštěva u doktorky ..... tři dny horeček je fakt dost. Uvidíme, co se z toho vyklube :-(
