Ráno u nás bylo -20. V tom jsem odmítla táhnout Tomíka do školky a zavolala Piňďulce, jestli by pro nás nepřijela. Naštěstí máme náhradní sedačku, tak to nebyl problém. A taky díky tomu, že mám tak hodnou sestřičku :-)
Auto bylo ráno opravdu opravené, ale pan opravář ho v noci vystrčil na mráz a to neměl dělat, to nemá naše autíčko rádo :-( Do rána všechny dveře zamrzly :-( Naštěstí je děda v poledne otevřel a já si mohla auto po práci vyzvednout.
Jela jsem pro Tomíka do školky, tam jsme se rozloučili a popřáli paní učitelce krásné Vánoce a hodně zdraví do nového roku - protože já jsem dostala úžasný dárek narozeninám- nemusela jsem v pátek do práce a školka další týden už nefungovala.
Jeli jsme na poslední letošní hodinu zpívání - přiznávám, že zvažuji, jestli další pololetí pokračovat - ne,že by to byl problém časový, ale nějak mi to nesedí. Tedy po pravdě - nesedí mi naše lektorka - např. při poslechu "nařizuje" dětem, co dělat - kdy se smát, kdy brečet ...... v maláčcích jsme byli zvyklí, že děti dělají co chtějí - jen jsme se snažili, aby v tu chvíli hudbu vnímali - ale jestli chtěli sedět, nebo rytmizovat, nebo se tulit k mamince - to bylo jedno - to byl jejich prožitek - tady to mají direktivně a to mne štve. Taky výběr poslechové hudby mne neoslovuje - např. z Mozarta vybrala snad jedinou jeho depresivní skladbu .... jediné, co mne tam drží, je to, že to Tomíka baví - a teď babo raď ....
Po hudebce domů, rychle udělat večeři a předat Tomíka Honzíkovi - já totiž večer jela pro Kačky do Prahy a povedlo se mi ukecat Pavlu a vyrazili jsme si jen sami dvě do Ikei - tu jsme si krásně užili, protože jsme tam dorazili až po osmé - lidí moc nebylo, taky nebylo kam spěchat, protože Kačky shodou různých okolností jeli do Prahy o hodinu déle. Nakonec mi je Alice přivezla ve tři čtvrtě na jedenáct k McDonaldovi na Čerňák. Domů jsme dorazili po půlnoci - byl to opravdu náročný den - já měla výhodu v nestávání a obdivuji obě Kačky, že byly schopné jít ráno do školy.
Žádné komentáře:
Okomentovat