Ráno jsem pěšky nešla - napadlo tolik sněhu, že jsem se bála, že po chodnících to nepůjde a po silnici se mi nechtělo. Zvolila jsem tedy dopravu - už dlouho jsem po ránu dopravou nejela, bylo to docela zábavné, pozorovat děti, které jedou do školy.
Musím přiznat, že mne na zastávce při čekání docela děsili. Nejvíce je bavila hra - kudy to auto pojede - na silnici dělali hromádky ze sněhu a pozorovali, jak moc se auto k té hromádce přiblížilo, nebo ji dokonce rozjelo. Bohužel, pro mé nervy, zůstávali na té silnici do poslední chvíle. Moc a moc jsem přemýšlela, že je okřiknu, protože být v kůži řidiče, tak je přizabiju ..... ale protože tahle zastávka je ve čtvrti, kde jsou děti schopné dospělého poslat do ....., mlčela jsem. Ale dobrý pocit jsem z toho neměla :-(
Auto kvůli sněhové katastrofě neopravili, prý bude zítra. Takže jsme se s Tomáškem domů pěkně prošli a klídek domova si užívali :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat