Prosluněná neděle

     Máme smůlu - i když je od rána hezky, tak my jsme ve stínu. A to znamená, že je zima a mokro.  Tomík se vypustit na zahradu nedá :-(
     Před obědem dorazil Ivan s Vojtou a Teddym. A skoro všichni /až na Honzíka, prý ho ta záda ještě bolí/ jsme se nechali vylákat sluníčkem na procházku. Autem jsme popojeli do Stvolínek a přes kopec se vydali zpátky. První foto je z čekání na chlapy /točili auta/ - vyhříváme se jako hadi :-)

Cesta vedla kolem chat a na jedné zahradě měli takovouhle nádheru - tenhle strom bych chtěla takyyyyy:

Pak už jsme šli cestou necestou - přidávám dvě fotky - jedněm se šlo lehce a těm dalším? Raději nemluvit :-)

Došli jsme na Kozly - pánové neomylně zamířili do hospody, Tomášek na hřiště :-)

Na posledním kousku cesty vymyslel Honza zkratku - divili by jste se, kudy se dá kočárkem projet :-) Tomík samozřejmě usnul těsně nad domečkem, chvilku spal na zahradě, ale spaní měl pro dnešek rozházený :-( Usnul ještě jednou v postýlce - spal do sedmi, pak tady strašil do deseti. Jsem zvědavá, kdy bude zítra vstávat. 

      Zítra mám jít cvičit, ale uvidíme. Honzíka prý ty záda stále bolí, tak uvidím, jestli nebudeme obíhat doktory :-(

     Kdyby jste někdo poznal ten strom na fotce, tak dejte vědět :-)

Všechno možné

     Tak nejdříve foto slibované čepičky:

Už jsem tedy Tomíkovi udělala další, ale tu zatím nemám nafocenou. Dneska mi tuhle pochválila nějaká paní na závodech v Dobranově - přiznávám, moc mne to potěšilo. Další, na kterou se vrhnu hned zítra, poputuje za Claudií do německa :-)

     V pátek jsme ráno vyrazili na zpívání. Obě holky /Kačka a Claudie/ jeli s námi, protože jsme po zpívání mířili do Prahy. A Claudie si hrozně přála Prahu vidět. Měli se tam sice stavovat cestou domů, ale měli na ni jen hodinu!!!!! To mi přijde strašný - takže si Claudie vyřídila omluvu z pátečního programu a Kačku jsem omluvila ve škole.

     V poledne jsme Tomíka odevzdali babičce a s Piňďulkou vyrazili do Prahy. My na veletrh do PVA a holky na vlastivědnou exkurzi :-)

     V Letňanech na nás čekala Pavla , po prohlídce pavilónů jsme vyrazili do Ikei. Tam jsme měli v sedm sraz s holkama. Přišli úplně uondaný - ono i těch pět hodin, co měli, je strašně málo. Prostě Claudie musí přijet - vždyť i ten náš kraj jen tak prolítli :-( Po cestě domů jsme se ještě stavěli v Boleslavi - a tam mne chytla příšerná migréna. Takže doma vlastně jen rovnou do postele. 

     Seznámení Claudie s Pavlou je příběh sám pro sebe. Pavla totiž nemá zábrany si povídat, aniž by uměla jediné slovo německy nebo anglicky - ona ale určitě bude tvrdit, co jich použila :-))) Cesta domů nám díky Pavle ubíhala za hurónského smíchu velice příjemně :-)

     Dneska jsme se konečně dostali na plavání. Tomík nic nezapomněl, naopak - v létě zjistil, jak plavat sám a po svém, a to hodlal provozovat i v bazénu - a to dost dobře nejde :-)

     Honza mezitím odvezl holky ke gymnáziu - Claudie už odjížděla domů. Je to zvláštní - nejdříve jsem se hrozně bála a teď mi je fakt líto, že odjela.

     Pak vyzvedl nás a jeli jsme domů v klidu posnídat. Ráno na to totiž vůbec nebylo pomyšlení - probudit Tomíka se totiž rovná velkému řevu a komplikacím. Tomík musí vstávat sám - pak je v pohodě.

     Dopoledne jsme ještě vyrazili na závody holek. Tomíka víc než koně zajímalo prasátko: 

A jak vidíte, bavilo nejen Tomíka:-) Sešla se tam trojka malých kluků a u Soukupů jsou zařízení i na malé děti. takže se kluci měli o co "prát"

     Odpoledne, ač se vzbudil sám, pokračoval Tomík v nenáladě. Odchod na procházku byl docela krušný. Naštěstí se uklidnil a my mohli obejít alespoň rybník. Venku bylo dneska fakt nádherně.

Chtěla jsem Vám sem dát ještě nějaké fotky, ale vkládání nějak nefunguje. Tak příště, teď jdu spát :-)

Středa

     Ráno jsem jela za Radkou - pochlubit se čepičkou a okouknout nové skříňky v obýváku a na chodbě :-)
Jsou moc pěkné. Ne tak už čepička - musela jsem kus upárat, ale už je hotová. Seděla jsem nad ní celý večer a noc - vlastně až do teď. Foto zítra - snad Tomíkovi bude.
    Večer přijela Piňďulka - měla narozeniny, takže jsme ji popřáli a konečně jsem jí mohla dát hrnek, který si vyhlédla na prvním veletrhu, který jsme navštívili v září. Já tam tehdy ukecala výstavce, protože oficiálně neprodávali a já se nechtěla spolehnout na jejich internetový obchod. A musela jsem to vydržet až do teď .... dost hrůza, ale zvládla jsem to a doufám, že jí udělal radost.
     A taky jsme zjistili, že Claudie umí anglicky!!!! Kačka nám to záměrně tajila - takže Claudie s Piňďulkou plynně konverzovala a já už nemám strach, že si neporozumíme - slovíčka z Anj mi naskakují samovolně - větu asi dohromady nedám, ale pomocí rukou a nohou to nějak zvládneme :-)
     A jdu spát - další zítra

Zvláštní den

     Dneska byl zvláštní den? Proč? ....
     za prvé - myslím, že umím spoustu ručních prací, ale jak už jsem někde psala, háčkování mezi ně nepatří. Ale štvalo mě, prosit pořád Radku. Tak jsem dneska vzala do ruky háček ..... a teď už mám zhruba půlku Tomíkovi čepice ..... je možné, že ji ještě stokrát vypářu, ale zatím se mi líbí. Uvidíme co na ni zítra řekne Radka.
     za druhé - já dneska objevila dalšího nevlastního sourozence - sestru. Byla to náhoda - bráška na FB poslal fotku Badíka, který ten den zemřel :-( a ona ji okomentovala  tak, že použila slovo bráško ..... to mne zarazilo a hlodalo to ve mne, až jsem dneska po chatu na brášku zaútočila ..... ten lotr ji zná už pár let a mlčel .... tak jsem ji s obavami kontaktovala a ráno jsme si chvilku psaly .... bylo to příjemné. O to víc mne mrzí, že jsem se zabrala do háčkování a večerní chat prošvihla. Báro, jestli to čteš, tak se moc omlouvám, snad to vyjde jindy.
     Až na tyhle dvě události to byl docela obyčejný den - jen Tomík šel spát až kolem druhé a vstával tak akorát na Kouzelnou školku. Večerní spaní v ještě rozumnou dobu byl docela problém.
     Kačka s Claudií byly dneska ve škole a po o je všechny povozili po okrese. Já jim upekla kecaný koláč - už je půlka pryč a k večeři udělala bramboráky. Snad přišli Claudii k chuti. Ona jí jako drobeček - já vždycky zapomenu, že je skřítek a skřítci jedí málo :-)))
Recept na kecaný koláč:
375g hladké nebo polohrubé mouky, 20gdroždí, 60gcukru, 200 ml vlažného mléka, 60g másla nebo hera, 1 vejce, 1 špetku soli
Do pekárny opět nejdříve tekuté a pak pevné a nechat jí dělat svoji práci :-) Na vrch jsem si připravila tvarohovou, makovou a ořechovou náplň + povidla a marmeládu. Když těsto vykynulo, naplácala jsem to nahoru jak mne napadlo a posypala žmolenkou. Pekla na 200 C zhruba 30 minut. A takhle to dopadlo:

Návštěva

     Dnešek začal pozdním vstáváním .... Tomískovi se včera večer nechtělo spát, usínal až kolem desáté a dneska ráno se to snažil dohnat. Nechtěla jsem ráno spěchat a rozhodla se, že se cvičení odkládá. Zůstali jsme doma a celý den byl takový poklidný. V pět jsme vyrazili na nákup a před šestou už vyzvedávali Claudii u gymplu.
     Přiznávám, že jsem měla strach. Nebo divný pocit? Prostě osoba, která nerozumí mně a já jí :-( I teď mne štve, že jsou okamžiky, kdy ona stojí mimo nebo já těm dvěma štěbetalkám moc nerozumím. Já kdysi dělala němčinu jen jeden rok na základce, takže jsem fakt mimo. A to se Claudie hrozně snaží - jak říká Honza: "ta by mohla namluvit učebnici němčiny" :-)))
     A jaká je? Žádná němka - tedy to, co si my představíme pod pojmem němka, gertrůda - v tomhle asi bydlím moc blízko hranic a pozůstatek války - předsudky - se tady asi saje s mateřským mlíkem /jak to bylo u mne, která je vychovaná na sunaru, fakt nevím :-)/. Claudie je hrozně milá osůbka - takový malý skříteček. Dostala jsem svolení k fotce a jejímu publikování. Takže tohle je Claudia:

Takový nijaký den

     Ráno jsem vstávala s Tomíkem jako první. Honza vyspával včerejší večer a děti takhle spí normálně. Rodina se začala probouzet kolem desáté .... já jsem si v klidu udělala oběd - tedy pokud mne Tomík zrovna nepotřeboval ke svým hrám - měli vylepšenou bramborovou kaši o celer a smažený květák. Tomíkovi jsem udělala květákovou polévku. Já tedy celer normálně nemusím, ale v té kaši je ňam. Květák jsem obalovala syrový a pak pomalinku smažila - zůstane celý na zkus, není tak blátivý jako předvařený.
Tady je fotka Tomíka, který zrovna zkoušel novou pokrývku hlavy :-)))

     Tomík šel do postele kolem půl jedné a já zjistila, že včerejší buchta měla úspěch a skoro není. A napadly mne koblihy. Těsto umíchala a vykynula pekárna, já si mezitím hezky zdřímla na gauči :-) Pak už byl čas těsto vyválet, vykrájet koblihy a šoupnout je do trouby - nesmažila jsem je - smažený už měli květák :-) Teprve potom vstával Tomík - spal opět víc jak tři a půl hodiny.
     Pár ještě teplých koblih jsem nandala na tácek a hurá za dědou a babi :-) Ta moje "nevychovaná" banda mu je skoro všechny snědla a zbytek co byl doma, už nějakým záhadným způsobem zmizel taky :-) Takže už kyne vykrájená druhá várka :-)))
A tady máte recept + foto:

250 ml mléka
1 vejce
50 g másla
40 g cukru
2 lžíce rumu
1 vanilkový cukr
citronová kůra
špetka soli
500 g hladké mouky (nebo 200 g hladké + 300 g polohrubé)
1 kostka čerstvého nebo 4 lžičky sušeného droždí


Vše nandat do pekárny /nejdříve tekuté přísady/ a nechat udělat těsto. Po vykynutí jsem válela zhruba stejné placky - na první si skleničkou vyznačila kolečka, doprostřed koleček dala lžičku marmelády, přiklopila druhou plackou a kolem hrbolků vykrájela koblihy. Nechala na plechu 30 minut kynout a šoupla jsem je do vyhřáté trouby na 200 stupňů zhruba na 15 minut. Po vytažení jsme je mašlovala rozpuštěným máslem s rumem a sypala moučkovým cukrem.

Návštěvní den

     Tedy nejdříve to byl den uklízecí ..... Honza šel ráno zasadit pnoucí rostliny. To chudák ještě netušil, že z toho bude celodenní akce. Bylo nutné udělat v našem ztvrdlém jílu pořádná koryta, jíl odvézt a navézt tam kompost. Dost se přim tom nadřel. Takže přísavníky čekají na zítra. Já měla nejdřív pocit, že neudělám vůbec nic .... nic se mi nechtělo. Nakonec jsem se rozhoupala a umyla všechna okna v obýváku a v horním pokoji a ještě jsem si přidala dveře. Já fakt budu mít letos ten vánoční úklid brzo :-)
     Tomík chvíli pomáhal mně, chvíli Honzovi .... byl kouzelný, i když nám víc překážel, než pomáhal. Honza odvážel jíl kolečkem a Tomík se za pidisekundu přihasil se svým :-))) Spát šel až v jednu - nějak se mu nechtělo.
Přihlásila se Lenka, že jedou za dědou a že by se odpo zastavili.
     Po obědě se mi chtělo spát, Lenka s rodinou nejela .... ale začali se vracet děti a dožadovat se jídla. Honzíkův hokej dopadl 10-1 pro soupeře, žádná sláva .... a do toho zavolali Majoři, že přijedou ..... dorazili skoro hned, což bylo velké překvapení, protože u nich jsme zvyklí přičítat minimálně půl hodinu k předem danému času. A dorazil i Pavel s Lenkou a dětmi. Najednou nás byl plný dům a z rychlých návštěv bylo příjemné odpoledne, večer a noc. Dokonce se předjednala další společná akce :-))) Jen Tomík s Kačenkou tentokrát zápasili .... když ječeli oba dva současně, tak jsme měli chuť všichni někam utéct.
      A nakonec jsme zjistili, že svět je malý a všichni znají každého :-))
     Zítra nás čeká poslední část úklidu - hlavně musím vytáhnout ty zimní bundy, dneska to nejdříve vypadalo na pěkný den, pak se zatáhlo a dost foukalo ....
    A co mne dneska potěšilo? Že Pavel nemohl náš domeček a zahradu poznat .... nám přijde, že se tady toho moc neděje, ale ostatním to tak nepřipadá - jsem zvědavá jak bude zahrada vypadat příští léto .... doufám, že už tady něco pokvete :-)