Ráno jsem jela za Radkou - pochlubit se čepičkou a okouknout nové skříňky v obýváku a na chodbě :-)
Jsou moc pěkné. Ne tak už čepička - musela jsem kus upárat, ale už je hotová. Seděla jsem nad ní celý večer a noc - vlastně až do teď. Foto zítra - snad Tomíkovi bude.
Večer přijela Piňďulka - měla narozeniny, takže jsme ji popřáli a konečně jsem jí mohla dát hrnek, který si vyhlédla na prvním veletrhu, který jsme navštívili v září. Já tam tehdy ukecala výstavce, protože oficiálně neprodávali a já se nechtěla spolehnout na jejich internetový obchod. A musela jsem to vydržet až do teď .... dost hrůza, ale zvládla jsem to a doufám, že jí udělal radost.
A taky jsme zjistili, že Claudie umí anglicky!!!! Kačka nám to záměrně tajila - takže Claudie s Piňďulkou plynně konverzovala a já už nemám strach, že si neporozumíme - slovíčka z Anj mi naskakují samovolně - větu asi dohromady nedám, ale pomocí rukou a nohou to nějak zvládneme :-)
A jdu spát - další zítra
čtvrtek 7. října 2010
středa 6. října 2010
Zvláštní den
Dneska byl zvláštní den? Proč? ....
za prvé - myslím, že umím spoustu ručních prací, ale jak už jsem někde psala, háčkování mezi ně nepatří. Ale štvalo mě, prosit pořád Radku. Tak jsem dneska vzala do ruky háček ..... a teď už mám zhruba půlku Tomíkovi čepice ..... je možné, že ji ještě stokrát vypářu, ale zatím se mi líbí. Uvidíme co na ni zítra řekne Radka.
za druhé - já dneska objevila dalšího nevlastního sourozence - sestru. Byla to náhoda - bráška na FB poslal fotku Badíka, který ten den zemřel :-( a ona ji okomentovala tak, že použila slovo bráško ..... to mne zarazilo a hlodalo to ve mne, až jsem dneska po chatu na brášku zaútočila ..... ten lotr ji zná už pár let a mlčel .... tak jsem ji s obavami kontaktovala a ráno jsme si chvilku psaly .... bylo to příjemné. O to víc mne mrzí, že jsem se zabrala do háčkování a večerní chat prošvihla. Báro, jestli to čteš, tak se moc omlouvám, snad to vyjde jindy.
Až na tyhle dvě události to byl docela obyčejný den - jen Tomík šel spát až kolem druhé a vstával tak akorát na Kouzelnou školku. Večerní spaní v ještě rozumnou dobu byl docela problém.
Kačka s Claudií byly dneska ve škole a po o je všechny povozili po okrese. Já jim upekla kecaný koláč - už je půlka pryč a k večeři udělala bramboráky. Snad přišli Claudii k chuti. Ona jí jako drobeček - já vždycky zapomenu, že je skřítek a skřítci jedí málo :-)))
Recept na kecaný koláč:
375g hladké nebo polohrubé mouky, 20gdroždí, 60gcukru, 200 ml vlažného mléka, 60g másla nebo hera, 1 vejce, 1 špetku soli
Do pekárny opět nejdříve tekuté a pak pevné a nechat jí dělat svoji práci :-) Na vrch jsem si připravila tvarohovou, makovou a ořechovou náplň + povidla a marmeládu. Když těsto vykynulo, naplácala jsem to nahoru jak mne napadlo a posypala žmolenkou. Pekla na 200 C zhruba 30 minut. A takhle to dopadlo:
za prvé - myslím, že umím spoustu ručních prací, ale jak už jsem někde psala, háčkování mezi ně nepatří. Ale štvalo mě, prosit pořád Radku. Tak jsem dneska vzala do ruky háček ..... a teď už mám zhruba půlku Tomíkovi čepice ..... je možné, že ji ještě stokrát vypářu, ale zatím se mi líbí. Uvidíme co na ni zítra řekne Radka.
za druhé - já dneska objevila dalšího nevlastního sourozence - sestru. Byla to náhoda - bráška na FB poslal fotku Badíka, který ten den zemřel :-( a ona ji okomentovala tak, že použila slovo bráško ..... to mne zarazilo a hlodalo to ve mne, až jsem dneska po chatu na brášku zaútočila ..... ten lotr ji zná už pár let a mlčel .... tak jsem ji s obavami kontaktovala a ráno jsme si chvilku psaly .... bylo to příjemné. O to víc mne mrzí, že jsem se zabrala do háčkování a večerní chat prošvihla. Báro, jestli to čteš, tak se moc omlouvám, snad to vyjde jindy.
Až na tyhle dvě události to byl docela obyčejný den - jen Tomík šel spát až kolem druhé a vstával tak akorát na Kouzelnou školku. Večerní spaní v ještě rozumnou dobu byl docela problém.
Kačka s Claudií byly dneska ve škole a po o je všechny povozili po okrese. Já jim upekla kecaný koláč - už je půlka pryč a k večeři udělala bramboráky. Snad přišli Claudii k chuti. Ona jí jako drobeček - já vždycky zapomenu, že je skřítek a skřítci jedí málo :-)))
Recept na kecaný koláč:
375g hladké nebo polohrubé mouky, 20gdroždí, 60gcukru, 200 ml vlažného mléka, 60g másla nebo hera, 1 vejce, 1 špetku soli
Do pekárny opět nejdříve tekuté a pak pevné a nechat jí dělat svoji práci :-) Na vrch jsem si připravila tvarohovou, makovou a ořechovou náplň + povidla a marmeládu. Když těsto vykynulo, naplácala jsem to nahoru jak mne napadlo a posypala žmolenkou. Pekla na 200 C zhruba 30 minut. A takhle to dopadlo:
pondělí 4. října 2010
Návštěva
Dnešek začal pozdním vstáváním .... Tomískovi se včera večer nechtělo spát, usínal až kolem desáté a dneska ráno se to snažil dohnat. Nechtěla jsem ráno spěchat a rozhodla se, že se cvičení odkládá. Zůstali jsme doma a celý den byl takový poklidný. V pět jsme vyrazili na nákup a před šestou už vyzvedávali Claudii u gymplu.
Přiznávám, že jsem měla strach. Nebo divný pocit? Prostě osoba, která nerozumí mně a já jí :-( I teď mne štve, že jsou okamžiky, kdy ona stojí mimo nebo já těm dvěma štěbetalkám moc nerozumím. Já kdysi dělala němčinu jen jeden rok na základce, takže jsem fakt mimo. A to se Claudie hrozně snaží - jak říká Honza: "ta by mohla namluvit učebnici němčiny" :-)))
A jaká je? Žádná němka - tedy to, co si my představíme pod pojmem němka, gertrůda - v tomhle asi bydlím moc blízko hranic a pozůstatek války - předsudky - se tady asi saje s mateřským mlíkem /jak to bylo u mne, která je vychovaná na sunaru, fakt nevím :-)/. Claudie je hrozně milá osůbka - takový malý skříteček. Dostala jsem svolení k fotce a jejímu publikování. Takže tohle je Claudia:
Přiznávám, že jsem měla strach. Nebo divný pocit? Prostě osoba, která nerozumí mně a já jí :-( I teď mne štve, že jsou okamžiky, kdy ona stojí mimo nebo já těm dvěma štěbetalkám moc nerozumím. Já kdysi dělala němčinu jen jeden rok na základce, takže jsem fakt mimo. A to se Claudie hrozně snaží - jak říká Honza: "ta by mohla namluvit učebnici němčiny" :-)))
A jaká je? Žádná němka - tedy to, co si my představíme pod pojmem němka, gertrůda - v tomhle asi bydlím moc blízko hranic a pozůstatek války - předsudky - se tady asi saje s mateřským mlíkem /jak to bylo u mne, která je vychovaná na sunaru, fakt nevím :-)/. Claudie je hrozně milá osůbka - takový malý skříteček. Dostala jsem svolení k fotce a jejímu publikování. Takže tohle je Claudia:
neděle 3. října 2010
Takový nijaký den
Ráno jsem vstávala s Tomíkem jako první. Honza vyspával včerejší večer a děti takhle spí normálně. Rodina se začala probouzet kolem desáté .... já jsem si v klidu udělala oběd - tedy pokud mne Tomík zrovna nepotřeboval ke svým hrám - měli vylepšenou bramborovou kaši o celer a smažený květák. Tomíkovi jsem udělala květákovou polévku. Já tedy celer normálně nemusím, ale v té kaši je ňam. Květák jsem obalovala syrový a pak pomalinku smažila - zůstane celý na zkus, není tak blátivý jako předvařený.
Tady je fotka Tomíka, který zrovna zkoušel novou pokrývku hlavy :-)))
Tomík šel do postele kolem půl jedné a já zjistila, že včerejší buchta měla úspěch a skoro není. A napadly mne koblihy. Těsto umíchala a vykynula pekárna, já si mezitím hezky zdřímla na gauči :-) Pak už byl čas těsto vyválet, vykrájet koblihy a šoupnout je do trouby - nesmažila jsem je - smažený už měli květák :-) Teprve potom vstával Tomík - spal opět víc jak tři a půl hodiny.
Pár ještě teplých koblih jsem nandala na tácek a hurá za dědou a babi :-) Ta moje "nevychovaná" banda mu je skoro všechny snědla a zbytek co byl doma, už nějakým záhadným způsobem zmizel taky :-) Takže už kyne vykrájená druhá várka :-)))
A tady máte recept + foto:
250 ml mléka
1 vejce
50 g másla
40 g cukru
2 lžíce rumu
1 vanilkový cukr
citronová kůra
špetka soli
500 g hladké mouky (nebo 200 g hladké + 300 g polohrubé)
1 kostka čerstvého nebo 4 lžičky sušeného droždí
Vše nandat do pekárny /nejdříve tekuté přísady/ a nechat udělat těsto. Po vykynutí jsem válela zhruba stejné placky - na první si skleničkou vyznačila kolečka, doprostřed koleček dala lžičku marmelády, přiklopila druhou plackou a kolem hrbolků vykrájela koblihy. Nechala na plechu 30 minut kynout a šoupla jsem je do vyhřáté trouby na 200 stupňů zhruba na 15 minut. Po vytažení jsme je mašlovala rozpuštěným máslem s rumem a sypala moučkovým cukrem.
Tady je fotka Tomíka, který zrovna zkoušel novou pokrývku hlavy :-)))
Tomík šel do postele kolem půl jedné a já zjistila, že včerejší buchta měla úspěch a skoro není. A napadly mne koblihy. Těsto umíchala a vykynula pekárna, já si mezitím hezky zdřímla na gauči :-) Pak už byl čas těsto vyválet, vykrájet koblihy a šoupnout je do trouby - nesmažila jsem je - smažený už měli květák :-) Teprve potom vstával Tomík - spal opět víc jak tři a půl hodiny.
Pár ještě teplých koblih jsem nandala na tácek a hurá za dědou a babi :-) Ta moje "nevychovaná" banda mu je skoro všechny snědla a zbytek co byl doma, už nějakým záhadným způsobem zmizel taky :-) Takže už kyne vykrájená druhá várka :-)))
A tady máte recept + foto:
250 ml mléka
1 vejce
50 g másla
40 g cukru
2 lžíce rumu
1 vanilkový cukr
citronová kůra
špetka soli
500 g hladké mouky (nebo 200 g hladké + 300 g polohrubé)
1 kostka čerstvého nebo 4 lžičky sušeného droždí
Vše nandat do pekárny /nejdříve tekuté přísady/ a nechat udělat těsto. Po vykynutí jsem válela zhruba stejné placky - na první si skleničkou vyznačila kolečka, doprostřed koleček dala lžičku marmelády, přiklopila druhou plackou a kolem hrbolků vykrájela koblihy. Nechala na plechu 30 minut kynout a šoupla jsem je do vyhřáté trouby na 200 stupňů zhruba na 15 minut. Po vytažení jsme je mašlovala rozpuštěným máslem s rumem a sypala moučkovým cukrem.
sobota 2. října 2010
Návštěvní den
Tedy nejdříve to byl den uklízecí ..... Honza šel ráno zasadit pnoucí rostliny. To chudák ještě netušil, že z toho bude celodenní akce. Bylo nutné udělat v našem ztvrdlém jílu pořádná koryta, jíl odvézt a navézt tam kompost. Dost se přim tom nadřel. Takže přísavníky čekají na zítra. Já měla nejdřív pocit, že neudělám vůbec nic .... nic se mi nechtělo. Nakonec jsem se rozhoupala a umyla všechna okna v obýváku a v horním pokoji a ještě jsem si přidala dveře. Já fakt budu mít letos ten vánoční úklid brzo :-)
Tomík chvíli pomáhal mně, chvíli Honzovi .... byl kouzelný, i když nám víc překážel, než pomáhal. Honza odvážel jíl kolečkem a Tomík se za pidisekundu přihasil se svým :-))) Spát šel až v jednu - nějak se mu nechtělo.
Přihlásila se Lenka, že jedou za dědou a že by se odpo zastavili.
Po obědě se mi chtělo spát, Lenka s rodinou nejela .... ale začali se vracet děti a dožadovat se jídla. Honzíkův hokej dopadl 10-1 pro soupeře, žádná sláva .... a do toho zavolali Majoři, že přijedou ..... dorazili skoro hned, což bylo velké překvapení, protože u nich jsme zvyklí přičítat minimálně půl hodinu k předem danému času. A dorazil i Pavel s Lenkou a dětmi. Najednou nás byl plný dům a z rychlých návštěv bylo příjemné odpoledne, večer a noc. Dokonce se předjednala další společná akce :-))) Jen Tomík s Kačenkou tentokrát zápasili .... když ječeli oba dva současně, tak jsme měli chuť všichni někam utéct.
A nakonec jsme zjistili, že svět je malý a všichni znají každého :-))
Zítra nás čeká poslední část úklidu - hlavně musím vytáhnout ty zimní bundy, dneska to nejdříve vypadalo na pěkný den, pak se zatáhlo a dost foukalo ....
A co mne dneska potěšilo? Že Pavel nemohl náš domeček a zahradu poznat .... nám přijde, že se tady toho moc neděje, ale ostatním to tak nepřipadá - jsem zvědavá jak bude zahrada vypadat příští léto .... doufám, že už tady něco pokvete :-)
Tomík chvíli pomáhal mně, chvíli Honzovi .... byl kouzelný, i když nám víc překážel, než pomáhal. Honza odvážel jíl kolečkem a Tomík se za pidisekundu přihasil se svým :-))) Spát šel až v jednu - nějak se mu nechtělo.
Přihlásila se Lenka, že jedou za dědou a že by se odpo zastavili.
Po obědě se mi chtělo spát, Lenka s rodinou nejela .... ale začali se vracet děti a dožadovat se jídla. Honzíkův hokej dopadl 10-1 pro soupeře, žádná sláva .... a do toho zavolali Majoři, že přijedou ..... dorazili skoro hned, což bylo velké překvapení, protože u nich jsme zvyklí přičítat minimálně půl hodinu k předem danému času. A dorazil i Pavel s Lenkou a dětmi. Najednou nás byl plný dům a z rychlých návštěv bylo příjemné odpoledne, večer a noc. Dokonce se předjednala další společná akce :-))) Jen Tomík s Kačenkou tentokrát zápasili .... když ječeli oba dva současně, tak jsme měli chuť všichni někam utéct.
A nakonec jsme zjistili, že svět je malý a všichni znají každého :-))
Zítra nás čeká poslední část úklidu - hlavně musím vytáhnout ty zimní bundy, dneska to nejdříve vypadalo na pěkný den, pak se zatáhlo a dost foukalo ....
A co mne dneska potěšilo? Že Pavel nemohl náš domeček a zahradu poznat .... nám přijde, že se tady toho moc neděje, ale ostatním to tak nepřipadá - jsem zvědavá jak bude zahrada vypadat příští léto .... doufám, že už tady něco pokvete :-)
Bedýnky podruhé
Docela Vás zaujala moje zeleninová bedýnka ... našla jsem si ji na těchto stránkách :http://www.ekokramek.cz A ten jsem zase našla tady: http://www.bedynky.cz/ - tady se dá vyhledávat podle krajů, tak třeba najdete ty svoje i vy :-) Já jsem se svojí první moc spokojená, jen musím vysondovat, jak to bude vypadat přes zimu.
Dneska jsme jeli do Roudnice s klukama na trénink. Potřebují se trochu sehrát a zítra už nastupují proti Mostu. Most je prý nejlepší, tak uvidíme, jestli zítra začnou prohrou :-( Roudnický tým zatím prohrál jen s Drážďany.
Já jsem cestu využila k nákupu dýně. Moc se těším, že ji s Tomíkem vydlabeme a rozsvítíme. Vím, že Tomíkovi je to jedno a přiznávám, že si tím já plním jeden malý sen. A zároveň hledám na netu ten nejlepší způsob, jak ji zpracovat v kuchyni .... nápadů by bylo, určitě chci vyzkoušet polévku, teď jsem našla recept na džus .... nakonec ta jedna dýně bude málo :-)
Zítra máme v plánu předpřipravit zahradu na zimu, zasadit břečťan a přísavník a dopřipravit Claudii pokoj. Taky chci už Tomíkovi vyndat zimní bundy a zjistit, jak na tom jsme. Jednu má určitě, tu jsem kupovala nedávno.
Tomíka dnešní výlet docela utahal, doma s námi ještě koukal na rybičky /od osmi běžel na ČT 2 nějaký dokument/, tedy s námi - já stála v kuchyni ... ale mám na zítra hotové plněné papriky a upečenou Hrk, hrk buchtu k snídani :-)
Takhle nám brouček po deváté pěkně usnul :
Dneska jsme jeli do Roudnice s klukama na trénink. Potřebují se trochu sehrát a zítra už nastupují proti Mostu. Most je prý nejlepší, tak uvidíme, jestli zítra začnou prohrou :-( Roudnický tým zatím prohrál jen s Drážďany.
Já jsem cestu využila k nákupu dýně. Moc se těším, že ji s Tomíkem vydlabeme a rozsvítíme. Vím, že Tomíkovi je to jedno a přiznávám, že si tím já plním jeden malý sen. A zároveň hledám na netu ten nejlepší způsob, jak ji zpracovat v kuchyni .... nápadů by bylo, určitě chci vyzkoušet polévku, teď jsem našla recept na džus .... nakonec ta jedna dýně bude málo :-)
Zítra máme v plánu předpřipravit zahradu na zimu, zasadit břečťan a přísavník a dopřipravit Claudii pokoj. Taky chci už Tomíkovi vyndat zimní bundy a zjistit, jak na tom jsme. Jednu má určitě, tu jsem kupovala nedávno.
Tomíka dnešní výlet docela utahal, doma s námi ještě koukal na rybičky /od osmi běžel na ČT 2 nějaký dokument/, tedy s námi - já stála v kuchyni ... ale mám na zítra hotové plněné papriky a upečenou Hrk, hrk buchtu k snídani :-)
Takhle nám brouček po deváté pěkně usnul :
A Béďová hlídá :-)
Všechno nejlepší
Tak honem sedám k blogu, abych to ještě stihla - ptáte se co? Popřát mému milovanému dědovi k posledním 70. narozeninám /pro nechápavé - je mu tedy 79/ :-)
Dědo - všechno nejlepší, hoooooodně moc zdravíčka a dobré nálady. Mám Tě moc ráda. Mám Vás oba dva moc ráda. Kdybych měla napsat co pro mne znamenáte, seděla bych tady ještě pěkně dlouho. A já chci, abych to stihla ještě dnes, takže se rozepisovat nebudu. Vy to s babičkou stejně oba dva dobře víte. Vzpomínky na dětství prožité s Vámi mi nikdy nikdo nevezme :-) A moc se omlouvám, že se nestavuji /nestavujeme/ častěji. Ten čas hrozně letí .... já vím, pořádná omluva to není :-) Tak na shledanou v neděli :-)
Dědo - všechno nejlepší, hoooooodně moc zdravíčka a dobré nálady. Mám Tě moc ráda. Mám Vás oba dva moc ráda. Kdybych měla napsat co pro mne znamenáte, seděla bych tady ještě pěkně dlouho. A já chci, abych to stihla ještě dnes, takže se rozepisovat nebudu. Vy to s babičkou stejně oba dva dobře víte. Vzpomínky na dětství prožité s Vámi mi nikdy nikdo nevezme :-) A moc se omlouvám, že se nestavuji /nestavujeme/ častěji. Ten čas hrozně letí .... já vím, pořádná omluva to není :-) Tak na shledanou v neděli :-)
Ta potvora fotka se nehrávala tak dlouho, že už je zítra :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)