Jak jen to nazvat - abych se neopakovala

      Ráno přijeli holky - Radka se Petrou a klukama ..... myslím, že si to kluci užili - tím, že nejsem pohyblivá a nechci, aby holky běhaly, směli skoro všechno. Hned to využili - usídlili se v ložnici - postel je skvělá trampolína a Tomíkovi šuplíky s oblečením skýtají takových možností k převlekům - Zdenda byl např, pirát:

     Po desáté pro mne přijel Honza - dal si s námi kafe a jeli jsme do trauma poradny do nemocnice. Tam pan doktor rozhodl, že rentgen nic neukazuje - spíše tedy, že podruhé rentgenovali úplně jinou část nohy, než měli. A jelikož nic na rentgenu není vidět, je třeba hledat jiné řešení - tedy CT - a s tím souvisí moje hospitalizace v nemocnici. Po mém kňučení /jinak se to nazvat nedá/ se snažil mne nacpat na CT ještě dnes a že bych mohla jít zítra domů ... tedy podle výsledků. 

    Ještě jsem ho ukecala, že si sjedu pro věci domů. Takže znovu cesta domů a do nemocnice - tam měli polední pauzu. Čekala jsem asi čtvrt hodiny - a vyplatilo se: pan doktor byl velice příjemný a zřejmě musím poděkovat i Renatě - dělá na CT - protože CT bylo vlastně ambulantně a hned. Bohužel opravdu ukázalo zlomeninu a odštěpek kosti - ale tak malý, že nemá cenu ho šroubovat zpátky. Takže žádný příjem do nemocnice, ale nová sádra a opět cesta domů. Huráááááá.

    Musím pochválit Kačku, že zvládla udělat oběd a Tomíkovi evidentně chutnal:

      A abych nezapomněla - ráno mne překvapil dáreček od Sandry. Sandruško, děkuji Ti moc a moc. Jakmile maminka přijede, lahvičku předám. A sama ji začnu zkoušet hned :-)