Měla jsem z dneška velký strach - přeci jen je Tomík rarach ..... a ráno to vypadalo bledě .... Tomík chtěl vstávat před sedmou. Přitulila jsem ho k sobě a ukecala - sice si přelezl do své postýlky, ale spali jsme do osmi :-)
A pak vstával úplně jiný chlapeček: maminko sem, maminko tam .... když potřeboval čůrat, tak křičel: ale počkám - ví, že mi to dobelhání k záchodu trvá. Hráli jsme si tak, že jsem mohla zůstat na gauči, nebo si /dokonce/ hrál skoro hoďku klidně sám - stavěl si vláček, lítal vrtulníkem .... úžasný den.
Samozřejmě, že když se objevil první doma, tak nastala velká změna - je z něj opět ten rošťák, jako vždycky.
Bylo mi dneska tak dobře, že jsem riskla nákup - dost mne to utahalo, takže teď budu zase jen ležet a ležet.
Žádné komentáře:
Okomentovat