Asi se jdu pochlubit

     Čím? Tentokrát ne Tomíkem ......... ale Honzíkem. Včera byli s Kačkou na rozhodujícím zápase ve floorbalu v boji juniorů o extraligu. Naši junioři vyhráli ..... dokážete si představit tu cestu autobusem zpátky ..... Honzík dorazil domů dřív než Kačka a vypadal naprosto normálně. Já se jen tak zeptala, jestli pil. A on? Žádné zapírání - a na rovinu řekl, že měl několik piv. Opravdu mne to potěšilo - mohl to zapřít, já bych na něm nic nepoznala. Ale on to řekl ...... pamatujete, jak jsem si tady vylévala srdíčko? Nikdy bych nevěřila, že k tomuhle dospějeme - vím, že není vyhráno, ale huráááááá.
    A jaký byl dnešní den? Už mne to fakt nebaví - já se nedočkám zítřka. Snad mi to zítra dotočí. Oběd dneska zabezpečila benešovská babička a zároveň se s námi dohodla, že si Tomíka vezme v úterý. Zítra jde do školky a odpoledne si ho vyzvedne moje maminka. Ještě, že ty babičky máme - moc a moc jim děkuji. Navíc by měl zítra nebo pozítří přijet bratránek s bagrem srovnat tu naši nebezpečnou zahradu :-) Takže Tomík by jen překážel.
    Jinak Tomík měl dneska příšerný den - vstával brzo, v poledne nechtěl spát - celý den je ukňučený :-(
Tomík spící na gauči:

Tomík baštící kosti od oběda:

Doufám, že Vám budu moct zítra vyfotit novou sádru a bagr na zahradě :-)