Ráno vstal Honzík s tím, že ho bolí ucho .... když on se nechal ukecat, že se stavíme na ORL, tak ho fakt muselo bolet. Taky ano - nafasoval Atb a je doma. A zcela určitě i příští týden.
Pak honem do práce - sice to byla jen chvilka zdržení, ale přeci jen byla ..... za celý den jsem si několikrát uvařila kafe /raději nebudu psát kolikrát, je to hrůza/ a jednou si odskočila dolů ke dveřím pro balík, jinak seděla na židli a házela čísla a házela čísla ..... pro Tomíka jsem jela úplně vygumovaná - jinak se to nazvat nedá :-( Mám pocit, že od úterý je to setrvalý stav.
Dokonce se mne lektorka na zpívání ptala, jestli jsem Ok. Připadala jsem jí dost unavená. Sama sobě jsem si připadala ještě hůř ...... Tomík lehce vycítil, že má volné pole působnosti a řádil ..... neměla jsem ani chuť ho okřiknout .... nějak jsme to oba přežili.
Po zpívání jsme dojeli pro tatínka a zamířili k našim. Hned jsem si tam zobla prášek na hlavu, jinak bych to asi nevydržela. Naštěstí zabral rychle a 100%, takže jsem byla schopná fungovat. Velký Honza je ostříhaný, Tomík se potěšil s babičkou a já na chvíli vypnula. Byla to úspěšná návštěva :-)
Před zpíváním jsem si stihla udělat radost - ač blog má nový zasněžený vzhled /zimu miluji :-)/, u nás doma to vypadá na jaro:
Držím palce, ať je brzo líp - u nás zase pro změnu lehla Radka :(((. Monika
OdpovědětVymazat