středa 17. listopadu 2010

Pro Tebe

    Honzíku. Sedíš nahoře a jsi naštvaný. Proč? Neměla bych být naštvaná já? Jsem, ale jen trochu - víc jsem zklamaná. Zklamaná Tvým chováním ..... včera jsem Tě pochválila a dnes jsi mi to vrátil.
    Přijdeš si domů s tříhodinovým zpožděním - bez vysvětlení, bez zavolání, bez promiň .......
    Práci, kterou jsi nasliboval, budu muset udělat já ...... moc Ti děkuju
    Když se chceš chovat jako velký, nebude to jen jedna stránka - chceš courat s kamarády, spát u nich .... nejde zároveň porušovat sjednané podmínky, dohody ...... proto teď bude ten důsledek, před kterým jsme Tě varovala ..... víc se už od Tebe umluvit nedám a Tvým slibům už nevěřím. Pro mne je to jasné, nikam Tě nepustím - dokud mi znovu svým chováním nedáš možnost Ti věřit.
    Tohle jsem Ti chtěla říct osobně, ale prásknul jsi dveřmi a nevrátil ses, když jsem Tě volala, proto tahle forma.
                                                                                                              Mamka

Žádné komentáře:

Okomentovat